Tak pravil La Chapelle

.. a tak praví Gekko o La Chapellovi

V úterý jsme s Veru byly opět nasávat umění (.. a jen umění, upozorňuji 😉 jakkoli, se jedna z nás shodou okolností nacházela tak trochu v drogovém rauši). Tentokráte naši návštěvu výstavy fotografií muselo vydržet pražské Rudolfinum. A vydrželo, ostatně lety zocelený personál by odrazil i útok těžké techniky. Nebo výsadek mimozemšťanů. Případně mimozemšťanů s těžkou technikou. Tedy pokud se tak již ovšem nastalo a humanoidi střežící sály sami nejsou rození Sířiané. Leccos by tomu nasvědčovalo. Rozhodně jejich společenské zvyklosti jsou nepozemské.

Ale dosti již o živých exponátech a přejděme k těm neživým (neplést s nemrtvými!). Ty nezapřou autorovy kořeny v reklamní fotografii. Avšak to by předpokládalo, že by je autor chtěl zapírat. Ach nikoli, naopak svou přebarvenou kýčovitost staví na odiv. Kdybych znala taková slova jako výrazový prostředek, tak bych je použila, takhle musím jen napsat, že to prostě dělá schválně, snad v marné naději, že zamýšlený kýč přestane být kýčem a stane se snad obžalobou konzumní společnosti. A když k tomu přidáme náboženská a nebo jiná, podobně silná témata, tak.. hle, máme umění! Ale houby! A v tomhle mi můžete fakt věřit, jsem přece mykoložka.

Ne, že bych chtěla autorovi upírovat zručnost, které nejspíše nikdy sama nebudu schopná dosáhnout (a časná tvorba mi přišla i zajímavá). Tož dobře se na to dívá (nebo nehezky, je-li to záměr). Ale vzhledem k tomu, k jakým závážným věcem se touží vyjadřovat, pak až příliš nehluboko pod prvním bombastickým dojmem se rozprostírá prázdnota, ze které se vám až hlava zatočí. A i když návštěvy nelituji, tak stejně palec dolu!

Gekko

• 2.2.2012
• Deník
• 1 Comment